Velmi osobní výpověď o tom, jak jsem se dostala k podnikání

Tento článek je jiný než všechny ostatní.

Je to velmi osobní a niterná výpověď o tom, jak jsem se z klasického zaměstnance stala samostatnou výživovou poradkyní.

Hodně dlouho jsem zvažovala, jestli ho vůbec napsat. Ale už dlouho ve mě rostlo to přesvědčení, že bych svoji cestu měla zveřejnit. Už jenom proto, že spousta lidí v naší společnosti stále ještě pohlíží na podnikatele s určitým despektem. Ale hlavně, když už jsem se rozhodla jít s kůží na trh, tak chci, aby lidé, moji klienti a fanoušci, opravdu věděli, kdo jsem. Proč dělám to, co dělám, jaká jsem jako člověk, co mě dovedlo až tam, kde jsem dnes. Píšu o tom, s jakými výzvami jsem se musela poprat a jaké strachy překonat.

Uvařte si dobrou kávu a začtěte se, třeba to někomu z vás také pomůže k nějakému zásadnímu rozhodnutí, ze kterého nyní máte strach a bojíte se ho udělat. Protože byste pak třeba někdy později mohli litovat, že jste ho neudělali a promarnili tak svoji šanci.

Začátek

Někteří z vás už možná četli můj příběh nebo můj článek o tom, jak jsem se dostala k výživě. Nejmladšímu synovi se blížily čtyři roky a mně pomalu končila mateřská. Se třemi ještě docela malými dětmi jsem se už pár měsíců rozmýšlela, co dál. Jedno jsem věděla jistě, již nechci jít do kanceláře a dělat asistentku nebo office managerku od nevidím do nevidím…. Nejenom, že bych to nestíhala, ale upřímně, celé moje studium ekonomie bylo jeden velký omyl, nikdy mě to nenaplňovalo a ani se na to nehodím. Vždycky jsem byla pečovatelský typ, jsem velmi empatická, ráda druhým pomáhám a ve škole mě bavily hlavně humanitní předměty a jazyky. Rozhodně ne matematika a už vůbec ne ekonomie nebo účetnictví. Bohužel rodiče ve 14 letech rozhodli jinak…

Tak jsem se začínala rozkoukávat. Táhlo mě to někam, kde budu moci pomáhat lidem, dokonce jsem rok dělala dobrovolnici v jednom domově seniorů. Trošku jsem pomáhala manželovi v práci s přípravou rautů a jiných velkých akcí – normálně v kuchyni, konečně jsem po letech na mateřské aspoň trochu byla „v procesu“.

A pak mi to došlo. Budu se věnovat výživě a poradenství!

To uvědomění bylo jako blesk z čistého nebe a bylo jasné jak facka. Měla jsem za sebou spoustu zkušeností s dietami, celoživotní boj s nadváhou a svoje poslední velké zhubnutí 18 kg po dětech. Tou dobou jsem si váhu už dva roky úspěšně držela. Věděla jsem, jak prakticky na to, ale potřebovala jsem odborné informace. Tak jsem se přihlásila do rekvalifikačního kurzu a tehdy začala moje cesta vzdělávání v oboru, která pokračuje dodnes. Kurzů jsem absolvovala nespočet, vždycky mě bavilo se učit. A výživa jako obor je nesmírně zajímavá, řekla bych až fascinující. Málo co ovlivňuje kvalitu života člověka tak významně, jako právě výživa.

Po úspěšném absolvování kurzu a několika nadstavbových jsem začala hledat uplatnění.

Napřed jsem chvíli koketovala s myšlenkou, že budu podnikat samostatně hned. Upřímně, byla to hodně naivní myšlenka. Dnes jsem ráda, že to tak nedopadlo, neměla jsem žádnou praxi a o tom, jak rozběhnout podnikání, jsem neměla ani páru. A protože mně tenkrát naše lektorka z kurzu poslala email, že v jedné síti poraden nabírají nové absolventy, tak jsem poslala životopis,  úspěšně zvládla pohovor a byla přijata.

Absolvovala jsem nejprve povinné třítýdenní firemní školení, které bylo poměrně náročné. Ještě pod vedením zkušené poradkyně jsem vedla pár prvních konzultací. Dodnes si pamatuji svoji první klientku.

Měla jsem hrozný strach a trému, ale asi to naštěstí nebylo poznat.

Paní byla velmi spokojená a ještě před první kontrolou se přišla pochlubit, že jí to krásně jde, že se cítí dobře a že jí nový systém stravování velmi vyhovuje. Toto vždy bylo a dodnes je pro mě největší zadostiučinění. Totiž – spokojený klient, kterému jsem pomohla.

Nastoupila jsem na vybranou pobočku a začala moje praxe.

První týdny byly náročné, musela jsem vstřebat spoustu informací, dovedností a pracovních návyků, často jsem byla opravdu v úzkých. Ale postupně jsem se „otrkávala“ a získávala větší jistotu. Pobočka, kde jsem pracovala, zažila větší střídání personálu. Později jsem zjistila, že toto je ve franšízových řetězcích běžné. Většinou tam zaměstnanci dlouho nevydrží. Takže klientů nebylo dostatek a tržby byly nízké. Ale systematickou a konzistentní prací se nám s kolegy podařilo klienty znovu přivést a tržby víc jak zdvojnásobit, což pochopitelně nejvíc zajímalo majitele.

Bohužel, časem začaly velké tlaky. Byl to už druhý majitel za těch pár měsíců mého působení, ne ten původní, u kterého jsem byla na pohovoru a ke kterému jsem nastupovala. Protože i časté střídání majitelů poboček bylo a je běžné. Přestože klientů přibývalo a tržby se zvedaly, bylo to pro něj stále málo a požadoval úplně nesmyslná čísla. Situace se stále zhoršovala, zažili jsme s kolegy ze stran majitele i velmi nepříjemné jednání. Navíc celá metodika dietologie byla v této společnosti poměrně jednoduchá a jednotvárná a měla jsem k ní určité výhrady. Chtěla jsem se naučit víc. A tak jsem si jednoho dne řekla dost a s touto pobočkou i franšízou se rozloučila.

Již delší dobu jsem pokukovala po jiné společnosti.

Věděla jsem, že se tam výživa dělá více do hloubky, že se zkrátka mnohem více naučím. Opět jsem reagovala na inzerát, prošla pohovorem a nastoupila do jedné z poraden. A byla to opravdu velká škola praxe, za kterou nikdy nepřestanu být vděčná. Po odborné stránce jsem hodně vyrostla. Skvělá byla třeba možnost konzultace s lékaři, výborná byla odborná školení, ze kterých dodnes čerpám. Péči jsem se snažila dělat maximálně individuálně.  Tato zkušenost mi dala opravdu mnoho a nikdy nebudu litovat, že jsem tam pracovala.

Bohužel, po čase zase začala radost z práce s klienty přebíjet komerční strana mince.

Postupně během pár měsíců došlo asi ke třem změnám v systému a zároveň citelným zdražením programů a ceny už byly tak vysoké, že bylo opravdu těžké klientovi programy prodat. Snažila jsem se, co to šlo, ale byla jsem z toho víc a víc nešťastná a úplně se vytratila radost z práce a podstata tohoto pečujícího povolání. Situace se postupně zhoršovala. Dopadlo to tak, jak se se dalo čekat. Úplně jsem vyhořela a přestože jsem práci s klienty milovala, jednoho dne přišla ta pověstná poslední kapka a já věděla, že tam dále prostě nemůžu zůstat. Rozhodla jsem se odejít, ačkoliv jsem vůbec neměla jistou budoucnost….

Následovalo velmi náročné období, kdy mi vůbec nebylo dobře.

První dny mi práce hrozně chyběla, připadalo mi to, jako bych přišla o kus sebe samé.

Chyběl mi kontakt s klienty, chyběl mi ten každodenní „šrumec“. Intenzivně jsem hledala a chodila po pohovorech. Postupně jsem ale zjistila, že sehnat práci v oboru mimo to, co už jsem měla za sebou, je zřejmě nemožné. Všude mimo komerční zónu – tedy ve zdravotnictví jsem totiž narážela na nedostatečnou kvalifikaci, tak jsem se prostě rozhodla si ji dostudovat.

Začala jsem v kombinovaném studiu studovat VOŠ zdravotní, obor nutriční terapeut.

Ve 48 letech se třemi dětmi za zády…Je to poměrně náročné, ale nelituju, je to nesmírně zajímavé a věřím, že mi to po skončení studia otevře dveře ke skutečné práci nutričního terapeuta.

Pár měsíců jsem pracovala na zkrácený úvazek na recepci jedné velké počítačové firmy. Práce byla hodně o kontaktu s lidmi, takže i když to bylo naprosto mimo obor, byla jsem svým způsobem spokojená. Tu a tam se na mě neoficiálně obrátil někdo ze známých nebo známý známého a chtěl poradit se stravováním…a mně v hlavě čím dál více hlodala myšlenka….co kdybych to zkusila sama?

Takové rozhodnutí není jen tak. Na jednu stranu jsem to chtěla zkusit, ale na druhou jsem se prala s obrovským množstvím strachů. Jen ten, kdo někdy překročil klasické myšlení zaměstnance ví, jaké to je. Ale po mnoha marných pokusech najít práci v oboru mimo ty komerční společnosti, s jejich marketingovými strategiemi jsem se prostě už neztotožňovala, mi začínalo být jasné, že mi nic jiného nezbývá, pokud nechci o svoji milovanou práci přijít.

Určitě nejsem duší podnikatel, který to má takto odjakživa a podnikání bere jako samozřejmost. A nebylo mojí primární touhou vstoupit do nejistých vod podnikání se vším, co to obnáší.  Vlastně mě to spíš děsilo. Ale byla to jediná možnost, jak dělat dál svoji práci, nezahodit svoje znalosti, zkušenosti, nepromarnit svoje dary, nepřijít o kontakt s lidmi a dále jim moci pomáhat. Výživa a poradenství pro výživu je pro mě TOP obor. Není to jenom o vzhledu. Je to hlavně o zdraví a dalších důsledcích. Málo co ovlivňuje zdraví, kondici a potažmo celou kvalitu života tak výrazně, jako výživa a to v dobrém i špatném smyslu. Proto jsem přesvědčená, že práce v tomto oboru má obrovský smysl pro každého z nás i pro celou společnost. Určitě není jedno, jestli lidé budou štíhlí, fyzicky zdatní, zdraví a vitální, nebo obézní, ochablí, nemocní a chronicky unavení. Takže rozhodnutí dozrávalo…

Do toho přišel začátek kurzu on-line marketingu.

Byl konec ledna 2020. Jednalo se o velmi intenzívní kurz, kde pomocí vedení a výukových videí si od nuly postavíte funkční web, začnete psát články o svém tématu, vytvoříte neplacené i placené produkty (mohou to být eBooky, kurzy, kluby), navážete si na ně emailingový a prodejní software a začnete svoje znalosti šířit on-line. Už jsem o tom uvažovala pár měsíců, velmi mě to lákalo a přišlo mi to jako takový první krok, prostě menší riziko, než si rovnou otevřít kamennou poradnu se všemi náklady, co to obnáší. Také mě lákalo to množství dovedností, které se díky tomu naučím. Tak jsem do kurzu vstoupila a čekala, co to přinese…. Předčilo to všechna moje očekávání. Jak náročností, tak přínosem. Co se týká náročnosti, co se nedá popsat. Stovky hodin práce, bolavá záda od sezení i oči od monitoru…Rodina odstavená absolutně na vedlejší kolej, kamarádi a můj volný čas jakbysmet…Nikdo, kdo toto nezkusil, si to neumí představit…

Co se týče výsledku – mám krásný web, zatím 4 digitální produkty, první fanoušky a obrovský posun po všech stránkách. Jsem za kurz nesmírně vděčná. Naučila jsem se věci o kterých se mi ani nesnilo a nepředpokládala bych, že to vůbec zvládnu.  A cesta stále pokračuje, jsem vlastně pořád na začátku, zrovna se hlásím do navazujícího kurzu.

No a jak se dále vyvíjelo moje podnikání?

V půlce března udeřil Covid a povinná karanténa, já přišla o práci na recepci a s rodinou jsme skoro na dva měsíce odjeli na chalupu. Velice zajímavé a intenzívní období mého života, popisuju ho v tomto článku.

Na chalupě jsme žili velmi jednoduchým, ale zároveň moc hezkým způsobem života. Za tu dobu jsem hodně zapracovala na svém projektu a napsala celý velký eBook pro ženy – Kompletní průvodce hubnutím. Dnes už je z něj celý on-line program. Můžete si prohlédnout, co vše obnáší.

No a po návratu z chalupy už se začaly první eBooky prodávat. A nebylo zbytí, musela jsem si založit živnost. V podstatě mě k tomu donutily okolnosti. Nějak jsem neměla možnost o tom přemýšlet a spadla jsem do toho po hlavě. Možná je to dobře, třeba bych jinak tu odvahu nezískala. Dále jsem rozvíjela svoji činnost, psala další eBooky, zkrášlovala web, komunikovala s klienty. Postupně přibývali i klienti „na živo“, od září mám kamennou poradnu ve sdíleném prostoru…

Co mě drží nad vodou

Pořád jsem vlastně v úplném začátku podnikání a ještě asi dlouho budu mít strach, abych to vůbec finančně zvládla. Někdy je to opravdu velmi stresující. Ale věřím, že jsem na dobré cestě. Moje povolání je zároveň i moje poslání. Neumím si představit, že bych dělala něco jiného, že bych ho opustila.

Poradenství pro výživu a zdravý životní styl je moje profese, hobby, životní styl, láska i vášeň.

To mi dává obrovskou sílu vydržet. Někdy přichází opravdu velké krize, propady a temnoty, kdy si říkám, jestli to celé má smysl, bojím se další platby, kterou budu muset uhradit a jestli bude z čeho….Někdy si říkám, jestli to obrovské množství práce, které nikdo nevidí (jen můj manžel a rodina) vůbec stojí za to….Nestojí za mnou žádný zaměstnavatel, který by mi ty hodiny „proplatil“. Jsou to ještě řádné hodiny? Nebo už „přesčasy?“ 🙂 Mám velké štěstí v tom, že nepodnikám proto, že jsem si jen tak zvolila nějaký obor, který zrovna „frčí“, nebo ke kterému jsem se dostala náhodou, ale podnikám v oboru, které je moje srdcová záležitost. A to mě vždycky vytáhne z krize, kdy jsem třeba pár dní úplně na dně a mám chuť to vzdát. Prostě si pár dní projdu temnotou, pak se oklepu, dostanu novou energii, většinou i nějaký nový nápad a jdu makat dál. A protože chci dále toto svoje povolání vykonávat a pomáhat tak co nejvíce lidem, beru na sebe veškerá rizika, která podnikání přináší. Budu dále překonávat všechny výzvy a strachy (a že jich není málo). Věřím, že to má smysl, že se všechna ta vložená energie a práce vrátí.

Děkuju vám, že mě na této cestě pomáháte, když navštěvujete můj web a chodíte na moji facebookovou stránku.