Jak najít rovnováhu mezi prací a rodinou a nezbláznit se z toho

Řeknu vám to na začátku úplně na rovinu. Je to sakra těžké a něco o tom v posledních týdnech a měsících vím.

Zvlášť těžké je to v případě, že svoji práci milujete, je to pro vás nejen práce, ale i koníček, radost, vášeň a vlastně dobrovolná náplň volného času. Situace se ještě komplikuje, pokud pracujete doma a jste sám sobě svými šéfem. Protože takoví šéfové bývají nejnáročnější, zvlášť, pokud jsou workholici, jako já. Je to každodenní výzva.

Dříve….

Ještě před rokem jsem byla zaměstnaná u jedné velké firmy jako výživový poradce. Pracovala jsem na zkrácený úvazek, měla jsem jasně ohraničenou pracovní dobu. Jasně, taky jsem si nosila práci domů a protože v poradně si jeden klient podával dveře s druhým, jídelní plány a spoustu dalších věcí jsem prostě dělala po pracovní době. Ale i tak mi zbývala spousta volného času. Pak jsem se rozhodla odejít a osamostatnit se.

Nyní…

S tím, jako to mám teď coby „samostatná jednotka“,  se to nedá srovnat. Navíc poslední měsíce žijeme v takové trochu zvláštní době, kdy se více než kdy jindy vše řeší z domu, on-line, home-office, děti měly on-line výuku apod. Čas mezi prací, školou a volnem úplně splynul. Takže je o to těžší  vše vybalancovat a nezbláznit se z toho.

Tento článek píšu jako takové zamyšlení, reakci na moje pocity a události z poslední doby. A doufám, že třeba i někomu z vás přinese inspiraci. Cítím se poslední týdny prací doslova zahlcena. Mám velkou radost, protože se mi podařilo postavit tyto stránky, začít psát blog, napsat dva eBooky, získat první fanoušky na Facebooku a rozpohybovat malou facebookovou skupinu. Den za dnem postupuji neúnavně vpřed a můj projekt se posouvá a roste. Je to velmi náročná a někdy i strastiplná cesta, lemována radostí i smutkem, úspěchy i propady. A hlavně obrovským množstvím práce, které jsem si na začátku ani nedovedla představit. A možná je to dobře, protože bych nikdy nenašla odvahu se na tu cestu vydat.

Ale proč to všechno píšu…

Už delší dobu cítím, že potřebuju zvolnit. Že jsem unavená, málo spím, jsem podrážděná a odbývám děti. Poslední týdny a dny, kdy jsem dokončovala svůj eBook Jak zhubnout – kompletní průvodce hubnutím pro ženy, mě rodina neznala jinak, než sedící u počítače. Jela jsem opravdu na doraz. A i když už mám první část projektu hotovou, práce neubývá. Každý, kdo pracuje takzvaně „na svém“ to asi zná. Odpočinek pořád odkládám na někdy, až dopíšu další eBook, až zprovozním ty technické věci okolo, až dopíšu článek….Pořád si slibuju, že už od příštího dne zvolním, udělám si čas pro sebe, půjdu si zaplavat…a stále to odkládám.

Až jsem dostala zase pěkně jasnou výstrahu, facku jako hrom.

Před čtyřmi týdny jsem v pátek v jedenáct večer odvezla prostředního syna na pohotovost s bolestmi břicha a už si ho tam rovnou nechali…za dvě hodiny šel na operační sál, akutní zánět slepého střeva. Už po příchodu ze školy si stěžoval, že ho bolí břicho a zvracel. Ale já, zahlcená prací, jsem tomu nevěnovala pozornost. Stěžoval si ještě několikrát, pořád jsem to přikládala „zkaženému žaludku“. Až večer, kdy už bylo vidět, že mu opravdu není dobře, jsem se rozhodla to řešit. Naštěstí to dobře dopadlo. Ale nemuselo.

Toto byl pro mě poslední signál, že budu muset s prací přibrzdit. Ignoruji sebe, svoje tělo, svoji věčnou únavu, nevyspalost, přepracování, podráždění. Není to v pořádku, ale je to moje odpovědnost, můj život. Ale tady šlo o zdraví mého dítěte a to se nedá odpustit. Bylo mi ze sebe na nic, bylo mi to hrozně líto. Chodila jsem za ním do nemocnice každý den, snažila se mu svojí péčí pobyt na lůžku co nejvíce zpříjemnit. Naštěstí je v pořádku, je to za námi. Jsem za to nesmírně vděčná.

Co dál?

Od té doby se snažím do svého života zavést rytmus. Abych měla čas jak na práci, tak i na rodinu, abych to dělila stejným dílem. Abych měla nějaký volný čas i pro sebe, svoje koníčky, odpočinek. Hledám cestu, jak to udělat, protože to nejde snadno, na příkaz a ze dne na den. Den má jen 24 hodin, moje pracovní nasazení je veliké a i když často ráno začínám s dobrým úmyslem, že to dnes bude jinak, zase skončím ve večerních hodinách, přepracovaná, zahlcená, oči bolí od věčného koukání do počítače, záda a krk od sezení…

Ale vím, že už jsem na dobré cestě, nedaří se to denně, ale čím dál častěji.  Lepší se to. Zvolňuji a snažím se do svého života vnést lepší řád. Snažím se víc a víc uplatňovat principy sebelásky, o kterých jsem psala v minulém článku. Přemýšlím a zkouším hledat nějaké strategie, co by mi mohly pomoci.  Pár už jsem jich našla. Nejsou to žádné závratné objevy, spíš takové drobné úpravy denního rytmu, ale mně pomáhají. Třeba budou inspirací i pro vás.

První věc, kterou je třeba respektovat, jsou signály těla.

Tělo nám dává jasně najevo, jak se cítí. Pokud už od rána pociťuji velkou únavu a nevyspalost, není to v pořádku. Tělo vysílá jasný signál, že potřebuje odpočinek. Někdy mám pocit, že na mě doslova křičí: zvolni, nedři se tolik, netlač, zastav se, rozhlédni se kolem, je léto, venku je nádherně! To je taková ta akutní první pomoc, kdy je nám opravdu zle a je nutné se o sebe postarat, úplně stejně, jako byste se postarali o malé dítě. Postarejte se tedy o to unavené malé dítě ve vás. V takové dny, kdy se prostě necítím dobře, netlačím na sebe a aktivitu omezím na nutné minimum. Udělám prostě jen to nejnutnější. Někdy na hodinku zalezu do postele a odpočívám. Pokud je člověk unavený, stejně jsou jeho výkonnost, kreativita a výsledky výrazně omezeny, nemá cenu se trápit. Je lepší si odpočinout a nabrat síly. Další den to půjde o mnoho lépe.

Další strategie:

  • Dostatečně a kvalitně spát. Choďte spát večer v pravidelnou a rozumnou dobu, neponocujte. Spánek do půlnoci je totiž nejvydatnější. Pokud vám večer padají víčka únavou, prostě odrhněte oči od rozepsaného textu, zaklapněte počítač a jděte spát. Je to těžké, já s tím bojuju skoro každý den. Ale stejně, jako nechcete, aby dlouhé hodiny koukaly do počítačů vaše děti, měli bystě ohlídat i sebe. Dejte si třeba pravidelný čas, kdy PC prostě vypnete a ten se snažte dodržet. Mně tato strategie docela funguje.

 

  • Vyčlenit si čas k práci a čas k odpočinku. Věnujte práci denně jen několik hodin a po uplynutí této doby prostě vstaňte od pracovního stolu a nechat to být. Kolik hodin to bude a kdy to bude už je na každém z vás. Ale to, že máte na stole otevřený počítač a pracujete z domu, neznamená, že budete u počítače sedět 12 hodin denně. Dělali byste to pro svého zaměstnavatele? Ne? Tak ani sami na sebe nebuďte tak přísní.

 

  • Plánování. Vlastně už ho dělám, jen si těch věcí plánuju příliš mnoho. Mám dlouhodobý plán, kam si píšu plány v delším horizontu, a pak si píšu týdenní a denní plány. To je v pořádku, ale mám tendenci tam dávat příliš mnoho úkolů, pak je přepisuju na další den a mám z toho špatný pocit. Pokud to máte podobně, buďte realističtí. Raději si naplánovat méně úkolů a všechny je pak v pohodě stihnout, než se zahltit a pak si to vyčítat.

 

  • Hierarchie úkolů během práce. Dobrá strategie je také naplánovat si několik úkolů lehčích a jen jeden náročnější a nepříjemný a tím začít. Mít ho hotový a po zbytek dne se zabývat už jen těmi příjemnějšími. Pro mě jsou to úkoly technického charakteru, naopak mě baví psaní a studium odborných věcí. Dodržet tuto strategii je náročné, ale vyplatí se.

 

  • Pracovní „psychohygiena“ Dělat přestávky, odpočívat, protáhnout se, prostě takové ty běžné drobnosti, které na chvíli pomohou odpočinout hlavě, zato trochu zapojí tělo. Mimochodem, už po hodině sezení u PC se výrazně zpomaluje metabolismus. Takže i z hlediska hubnutí nebo udržení optimální váhy je dobré každou chvíli vstát a projít se nebo se trochu protáhnout. Doporučuje se také upravit si pracovní prostředí tak, aby vás to prostě vstát nutilo, ať už k telefonu, nebo ke kopírce apod.

  • Střídání mentální a fyzické aktivity. Práci u PC proložte nějakou fyzickou činností. Rozhodla jsem se, že budu každé odpoledne chvíli pracovat na zahradě. I kdybych měla jenom uklidit terasu nebo zalít a zkypřit kytky, je to fyzická a zároveň odpočinková činnost. Může to být ale cokoliv, úklid, procházka, cvičení, hra s dětmi, vše, u čeho zapojíte tělo a ještě ideálně, když vás to baví.

 

  • Žijte přítomným okamžikem. Dnešní doba je strašně rychlá a náročná. Hlavu máme neustále zahlcenou starostmi, úkoly, pracovními resty, nestále nám na pozadí běží, co musíme. A zapomínáme žít. Užívat si a prociťovat takové ty běžné okamžiky, jako že je hezky, svítí slunce, můžeme být s rodinou, dělat něco, co nás těší apod. Naladit se na přítomnost vyžaduje trochu trénink. Ale jde to a časem zjistíte, že máte ze života radost a tolik vás nedrtí stres.

 

Závěrem

Všechna tato opatření úzce souvisí i se sebeláskou a vším, co jsem psala v minulém článku. Souvisí s celkovým pojetím života, s rovnováhou ve všech jeho oblastech, s tím, jak kvalitní život žijeme. A zase jsme u toho, že čím více rovnováhy dosáhneme, tím lépe se budeme cítit po všech stránkách, tím lépe se nám bude v životě dařit. A lépe se nám třeba bude dařit i ve změně životního stylu, v úpravě životosprávy, pohybových aktivit či hubnutí. Prostě všechno souvisí se vším, jakkoliv to zní jako klišé. Přeju vám, ať rovnováhu ve svém životě najdete a ať se vám daří.

Jsem výživová poradkyně a nadšená průkopnice zdravého životního stylu. Ukazuji lidem cestu k vysněné postavě, fyzické i duševní kondici, zdraví a celkové životní rovnováze. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Potkáme se na Facebooku :)
  • Stáhněte si Mini eBook jako dárek a získejte pravidelnou dávku inspirace z oblasti zdravého životního stylu
  • Stáhněte si eBook jako dárek a získejte pravidelnou dávku inspirace z oblasti zdravého životního stylu
  • Nejnovější články
  • Kategorie