Jak jsem se v přístupu k výživě posunula dál

Je to neuvěřitelné, ale od začátku mé velké změny životního stylu uplynulo už 9 let.

Za tu dobu moje cesta prošla různými obdobími. Váhu jsem si víceméně držela, i když jsem „prodělala“ asi dva výkyvy, které jsem však vždy zase rychle srovnala. Obvykle je vyvolalo nějaké náročnější období. Už více než 9 let si při své výšce 163 cm držím váhu okolo 58 kg. Váhu, kterou jsem měla v mládí, než se mi narodily děti, váhu, při které se cítím dobře a zároveň mi nedá až tak velkou práci si ji udržet. Je to vlastně snadné.

Nová profese

Moje velká redukce váhy odstartovala také cestu profesní. Začala jsem rekvalifikačním kurzem poradce pro výživu a následoval nespočet další odborných kurzů, zaměřených na různé přístupy k jídlu, sport, psychologii, koučink, výživu v nemocech apod. Pracovala jsem ve velkých firmách, kde jsem načerpala obrovské množství zkušeností s velkým počtem klientů, abych se pak pustila do samostatného projektu a svým klientům se věnovala více individuálně. Přečíst si o mých začátcích můžete v tomto článku>> 

Co se týká jídla, bývala jsem hodně striktní. Pravidla, která učím svoje klienty, jsem dodržovala na 100 %, Jedla opravdu jen méně kalorické potraviny, večer jsem si nikdy nevzala ani kousek pečiva, téměř nic tučného, sladkého, smaženého, zkrátka nevhodného. Málokdy jsem udělala výjimku.

Pak přišla změna

Poslední dobou se můj postoj začíná měnit. Mám pocit, jako by si to vyžádalo tělo samo. Vystupuji z přísných pravidel, častěji „hřeším.“ Trvá to už delší dobu, řekla bych od začátku loňského roku. Náročné období, kdy jsem psala absolventskou práci na VOŠ zdravotní a posléze celý půlrok věnovala přípravě na závěrečné absolventské zkoušky si vyžádal své. Tam to někde začalo, zkrátka a dobře tělo potřebovalo více energie.

A nejvíce jsem si to uvědomila o Vánocích. Najednou jsem v tom všem shonu, co před Vánocemi jako každá žena zažívám, neměla chuť dělat si pro sebe speciální odlehčené variantu klasických vánočních pokrmů a nějak zvlášť to řešit. Krom smaženého kapra v trojobalu (toho fakt nemusím – tady jsem si prostě dvě porce upekla v troubě jen s trochou koření) jsem si dala všechno. Cukroví, kousek vánočky, bramborový salát, na silvestra jednohubky. A víte co? Vůbec nic se nestalo. 🙂 Všeho jsem si dala přiměřeně a s rozumem. Žádné velké přejídání, ale také žádné hrozné odříkání. Ochutnala jsem vše a užila s Vánoce dle známého pořekadla: „Aby se vlk se nažral a koza zůstala celá.“ A váha se nijak zvlášť nehnula, po prvním lednovém týdnu už jsem byla zase „na svém.“

Řekla bych, že to, co teď žiju, je dlouhodobě udržitelný zdravý životní styl. Dodržuji vlastně několik pravidel. Jedno z nich je známé pravidlo 80:20. Když 80 % vašeho jídelníčku tvoří ty správné potraviny a ve zbytku si dopřejete, na co máte chuť, vůbec nic se nestane ani s vaším zdravím, ani s vaší váhou. To je skvělé, co říkáte?

Pak také  používám pravidlo, které znám od společnosti STOB a které říká: „Sněz jen půl.“ Když se dostanu do situace (například na nějaké narozeninové oslavě), kde opravdu není nic vhodného k jídlu, tak už si s sebou nenosím vlastní zeleninový salát, jak bych to udělala dříve a jak je to naprosto správné, jste-li v redukční fázi. A jak také učím ve svém eBooku Stravování a hubnutí při nepravidelném režimu>>

Zkrátka si z těch prasárniček vyberu to, co mi nejvíce vyhovuje a chutná a co také považuji za nejmenší zlo. Tak například raději si dám jednohubky s pomazánkou, než maďarskou klobásu, jakkoliv z dietního hlediska není úplně vhodné ani jedno a sním jen polovinu množství, než kdyby na stole byl např. onen zmíněný zeleninový salát s grilovaným kuřecím masem. Zkrátka, nasytím se trochu, nepřejím se a opět – pro jednou to s váhou ani zdravím nic neudělá. Jednoduché, co říkáte?

Když tak o tom přemýšlím, stále více se řídím signály těla

Během pracovního týdne, který je často velmi náročný, jím mnohem méně. Jsem více pohlcená prací, navíc mám vyzkoušeno, že kdybych si dala klasický teplý oběd – běžnou porci – byť by to byla třeba jen roštěná s rýží a omáčkou, tak mě to hrozně unaví a minimálně hodinu nebudu schopná nic dělat. A to opravdu nechci, tak si takové jídlo klidně dám, ale jen polovinu a zbytek doplním zeleninou. Zase známé pravidlo rozdělení porcí na talíři, kdy polovinu talíře by měla tvořit zelenina. A naopak, ve volných dnech, kdy více relaxuji, úplně cítím, jako moje tělo volá po doplnění energie a třeba i po něčem sladkém. Tak jím o něco větší porce a klidně si něco dobrého dopřeju.

Pořád je to ale o rovnováze a o tom, že o jídle hodně vím, přemýšlím o něm a rozhodně jsem se nějak neurvala z řetězu. Jen z dlouhodobého hlediska už na sebe nejsem tak přísná a to, jak jím nyní, je výsledkem dlouhodobého vývoje, také spousty znalostí a experimentů a mého vlastního pohledu na stravování. Troufám si také říci, že moje tělo už je na svou váhu nastaveno, dávno ji přijalo za svou přirozenou a zkrátka a dobře mám tendenci si ji udržet. A já se při té váze dobře cítím a jsem naprosto spokojená. Našla jsem prostě styl, který se dá dlouhodobě udržet a je to pro mě klíč k tajemství štíhlé postavy, i když už jsem se přehoupla do tzv. „druhé půlky života.“

Moc bych přála i vám, abyste ten svůj správný styl našli. A jste-li teprve na začátku svojí cesty, tak jako jsem byla před devíti lety já, neváhejte mě kontaktovat, ráda vám pomůžu.